Plátna jsou dalším pokusem zachytit a ztvárnit momentální náladu a inspiraci. Jedná se v podstatě o princip malby světlem. Chvíli pozoruji "prázdné" černé plátno. Ladím se. Se zúženou předem zvolenou škálou barev začínám rozehrávat obraz. Už barevnost sama určuje směr tvoření. Probouzí ve mě určité naladění, dává průchod některým pocitům, asociacím, potřebám. Ač, jako u většiny mé tvorby, není předem jasné, co konkrétního se na obraze objeví a jak bude působit, jsou tyto plátna maličko držena za opratě ve smyslu prostorovosti, (sur)realističnosti. Prostor na nich zobrazený je u většiny shodný, představuje víceméně krajinu. Se zemitým popředím s detaily, s osobitým horizontem, kde se odehrává (ne)určitý děj, a se vzletnou oblohou, kde se věci rozplývají, odhmotňují, stávají se vzdušnější, až nijaké.
Důležité je příliš nepozastavovat tvořivý proud. Zhmotňuje se nějaký záměr, přicházející zevnitř nebo zvenčí. Snažím se si zachovat pokoru. Mohutnost zdroje, ze kterého inspirace přichází, je tuším nezměrná. Dotýká se mě lehce, a to i jen možná.. Je-li obraz hotov, nechávám ho na sebe působit. Jen ho pozoruji. Poprvé jako celek. Příběhy pláten se nakonec dotvářejí uvnitř nás.
MENU
