Sny

•
Jedu na vozíku po kolejích.
Dlouho.
V hoře z písku.

•
Mám nesnesitelný strach z něčeho přítomného.
Nevidím to, ale děsím se toho a cítím to.
Probouzím se zpocený.
(opakující se sen v dětství)

•
Stojím na balkoně.
V dálce zuří obrovské tornádo.
Přibližuje se.
Zmenšuje.
Až je malinkaté.
Mění se v zeleného třpytivého broučka.
Sedá mi na ruku.
Mezi palcem a ukazováčkem mi leze pod kůži.
Probouzím se.

•
Jedu na loďce.
Úplně klidná hladina.
Úplné ticho.
Jen hladina a několik keřů z velkých ostnů,
o které se můžu lehounce opřít a odrazit se.

•
Stojím na ostrůvku.
Nebe je potemnělé.
Zcela poseté blesky.
Po hladině jde veliká vytáhlá postava.
Tělo má průhledné a kosti jsou tvořeny ze světla.
Přilítává loď, koráb.
Dál nevím.

•
Stojím na balkoně.
Ve večerních zprávách hlásí šíření ohně z Ameriky.
Zaplavuje Zemi.
V klidu pozoruji jak to přichází.
Smete to proťejší panelový dům jako nic.

•
Nebe a mraky jsou fantasticky barevné.
Užasle tu scenérii sleduji a fotografuji..

•
Jsem na písečném břehu moře.
Vidím někoho scházet kolmo ke stěně příkrého útesu.
Potom pokračuje po hladině.

•
Stojím před budovou.
Kolem je krásná příroda.
Uvědomuji si, že sním.
Zvedám ruku před sebe a krouživým pohybem letím vzhůru.
Barvy a tvary všeho okolo jsou neobyčejně jasné a zářivé.